Virtualizace táhne světem už nějaký ten rok, ale teď se rozlétla i na Hyper-V křídlech, kterými mává snad Steve Ballmer osobně, jaký je to vichr. Informace se na vás dnes sypou jistě ze všech stran: jen Microsoft rozeznává až 5 různých způsobů využití virtuálních technologií. Spouštět softwarové produkty na jednom fyzickém stroji v oddělených virtuálních prostředích se hodí. Typické použití umožňuje například snížit náklady konsolidací serverů, ať už pro úsporu energie, nebo pro maximální využití kapacit hardwaru pro běh aplikací, které třeba vyžadují rozdílné verze operačních systémů nebo je není vhodné provozovat v rámci jednoho OS. Užitečné je i izolované spouštění nedůvěryhodných (třeba teprve testovaných) aplikací, které tak neohrozí fungování jiných životně důležitých programů. Velmi praktická je též možnost dynamicky rozkládat zátěž na několika různých serverech a bleskově rozchodit další instanci produktu spuštěním připraveného image virtuálního stroje.
Za jistých okolností, o kterých bychom vám jistě dokázali dlouze vyprávět, lze virtualizací dokonce snížit počet licencí potřebných pro provozování určité softwarové konfigurace. Protože licence za software tvoří stále významnější položku v ceně mnoha IT řešeni a navíc je jejich nesprávné pořízení spojeno s docela děsivými sankcemi, zkusme si zde alespoň stručně shrnout pár pravidel, jejichž ignorance se vážně nevyplatí.
Licenční smlouvy říkají, že každá pořízená licence dává právo vytvořit neomezený počet instancí softwaru s tím, že před prvním spuštěním instance musí být příslušná licence přiřazena serveru, na kterém se spustí. Serverem se rozumí fyzické hardwarové zařízení (stroj), přičemž i hardwarová partition nebo blade jsou samostatné servery.
Akt přiřazení licence je trochu popsán v licenčních podmínkách. Jde jen o mentální úkon, který by ovšem v řádném IT měl být dokladován nějakými záznamy, s jejichž pomocí případně prokážete, že s udělenou licencí k používání softwarového produktu zacházíte v souladu s vyjádřenými autorskými právy a požadavky. Nedostatečně známé a přitom klíčové je ustanovení, které říká, že přiřazení licence je chápáno jako trvalé a je možné je změnit nejdříve po 90 dnech. (Dříve jen v případě, že provoz serveru je ukončen z důvodu trvalé hardwarové chyby.) Proto je tedy zřejmé, že z hlediska počtu licencí bude střídavé spouštění virtuálních strojů na různých serverech stejně náročné, jako střídavé spouštění na různých fyzických zařízeních, kdyby virtualizace nebylo.
Plynulý pohyb virtuálních strojů po různém hardwaru (třeba pro rozkládání zátěže) je ovšem velmi populárním scénářem, ať již k němu použijete technologie VM Motion nebo možnosti, které nabízí Microsoft Virtual Machine Manager 2008.
V této souvislosti si dovolíme malou nelicenční odbočku: Hyper-V, ať už jako součást Windows Serveru 2008 nebo jako samostatný server, nestojí prakticky nic a nikde není zakotvena „povinnost“ pořídit si k němu i Virtual Machine Manager, ale pokud chcete virtualizovat v produkčním prostředí, je sofistikovaná správa „morálně povinná“ a řekli bychom přímo životně důležitá! Pokud nejste virtualizační nováčci, tak to určitě už víte a jistě oceníte i to, že nástrojem VMM můžete spravovat rozličná virtuální prostředí založená nejen na technologiích společnosti Microsoft.
Pokud se tedy vaše virtuální stroje pohybují po různých serverech častěji než jednou za tři měsíce, musíte všem hardwarovým zařízením, na kterých se tento pohyb děje, přiřadit dostatek odpovídajících licencí, které vám stěhování dovolí. Dobrá zpráva je, že licencí nebude nikdy více, než kdybyste místo přenášení virtuálních instancí za chodu spouštěli jiné fyzické instance na jiném „železe“. Ještě lepší zpráva ale je, že v některých případech bude těch licencí potřeba dokonce méně!!
Jaké jsou licence pro Virtual Machine Manager 2008?
Předně: produkt existuje ve dvou edicích: VMM 2008 Enterprise Standalone Edition a VMM 2008 Workgroup Edition.
Workgroup Edition se kupuje jako jediná licence (dostupná pouze v multilicenčních programech) a je omezena tak, že může spravovat maximálně pět fyzických serverů (a všechna virtuální prostředí na nich).
Pro Enterprise Standalone Edition je základ úplně stejný jako pro ostatní produkty z rodiny System Center. Což znamená, že má část serverovou a část klientskou.
Klientská licence (zde zvaná Enterprise Server Management License) je potřeba pro každý fyzický stroj (tj. jeden server, jedna hw partition nebo jeden blade), který se pomocí SC VMM spravuje – a opět: není vázána na počet spravovaných prostředí operačního systému (tzv. OSE) na zařízení.
Pokud se provádí migrace z fyzického prostředí do virtuálního, není na dobu nutnou k provedení migrace zapotřebí licence pro obě zúčastněná prostředí (OSE).
Další cestou, jak získat klientskou licenci pro SC VMM, je pořídit pro spravované zařízení sadu Management License, která se jmenuje System Center Management Suite Enterprise, pokrývá všechna OSE daného zařízení a obsahuje nejen ML pro SC VMM, ale také licenci SC Operations Manager Enterprise Server OML, SC Configuration Manager Enterprise Server CML a SC Data Protection Manager EML. Tato cesta je rozhodně doporučena, protože pokročilejší monitoring je nutnou prerekvizitou pro konsolidaci serverů prostřednictvím virtualizace.
A jak zakoupit SC VMM licenci pro server? Tu netřeba! Licence SC Management Suite Enterprise nebo SC VMM Enterprise Server ML vám dává právo na využití SC VMM 2008 Serveru.