I když jste si přečetli náš návod na to, jak si udělat pořádek v softwarových prostředcích (SAM), možná dál přemýšlíte, jestli existuje cesta, jak se zodpovědnosti za licence úplně zbavit. Pro jistotu si připomeňme, že software bez licenčních podmínek prakticky ani de iure neexistuje (mezi námi, text licence GNU pro Open Source software je taky poctivých 30 tisíc znaků…), tak se smiřme s tím, že stejně jako je dobré občas si zajít na technologické školení o produktech, tak se vyplatí přinejmenším sem tam zjistit, jestli nestojíme už více než jen jednou nohou v problémech kvůli ignoranci licenčních pravidel.
Aplikovat je na konkrétní problémy a scénáře, to je rovněž práce pro specialisty, jejichž pomoc je stejně důležitá jako kvalitní implementace, školení či daňové poradenství. Za správné použití licencí i informací, kterých se vám dostane, ovšem nakonec ručíte vy. Proto byste si poradce měli vybírat skutečně obezřele. Anebo hledat cestu, jak si tyto otázky zjednodušit, tím, že využijete nabídku softwaru jako služby (SaaS).
Zrekapitulujme tvar a velikost hracího pole. Autorský zákon zaručuje autorovi veškerá práva k jakémukoli nakládání s jeho softwarem. Pomocí licenčního ujednání autor vyjmenuje tu část práv, již je ochoten sdílet se svými uživateli. Přesně zde specifikuje, za jakých předpokladů a podmínek mohou jeho software používat. Obvykle si při tom výslovně vymiňuje právo dodržování podmínek kontrolovat. To má jistě svoji logiku. Proto může kdykoli uživatele vyzvat k doložení jejich dodržení, ať již výzvou k provedení tzv. self assessment, kdy se za pravdivost dokladů a prohlášení o dodržení podmínek musí zaručit statutární orgány organizace, nebo tím, že se organizace na výzvu podrobí přímo nezávislému auditu.
Za dodržení licenčních pravidel vůči autorovi je vždy zodpovědný ten, jemuž bylo právo uděleno – tedy ten, kdo si pořídil licenci. V případě tradičních nákupů licencí je to firma, organizace, právnická či fyzická osoba. Ta zodpovídá za chování svých koncových uživatelů, za to, že jsou jim dostatečně známy podmínky a pravidla užití. Ošetřuje to obvykle pomocí směrnic, školení, předávacích protokolů. Firma musí dohlédnout na to, aby se se softwarem nezacházelo v rozporu s licenčním ujednáním, tudíž aby například nebyl kopírován, použit jiným subjektem, pronajat, hostován (s výjimkou přesně specifikovaných případů).
V případě poskytování softwaru jako služby je tím, komu je udělena licence od výrobce, Poskytovatel. Opět má definováno, jak a komu může licenci přidělit a k čemu všemu ji smí užít – a specifickou smlouvou pro poskytovatele služeb je mu odvolán zákaz poskytnutí softwaru třetí straně. Samozřejmě se však musí postarat o kvalitní ochranu autorových práv, takže je povinen zajistit jejich propagování až ke koncovému uživateli. Musí jej prokazatelně seznámit s podmínkami užití a přenést na něj zodpovědnost za jejich dodržení. Pokud například určitý typ služby vyžaduje licenci a poplatek za každého uživatele, ten, kdo si takovou službu objedná, se zavazuje, že o počtu uživatelů bude podávat pravidelné a pravdivé informace. Zákaz kopírování, dekompilace a jiného zneužití se rozumí sám sebou (ovšem ani to nezbavuje poskytovatele služby povinnosti věrohodně doložit, že jím uživatele služby také vázal…).
Obecně je ovšem pro uživatele z pohledu zachování a garance licenční čistoty (license compliance) cesta SaaS mnohem snazší. Zajímají se už jen o pravidla použití dané služby ve svých konkrétních podmínkách, nikoli o všechny produkty a licence, z nichž je řešení postaveno. Nemusí vědět, kolik mají mít procesorových licencí, zda je lze přenášet ze stroje na stroj, za jakých okolností mohou aplikace migrovat po serverových farmách, jaké další produkty (typicky databáze) je ještě potřeba provozovat na pozadí. Ve scénářích SaaS se tedy zodpovědnost příjemně rozdělí. Neleží jen na poskytovateli (který je k jejímu nesení obecně lépe uzpůsoben, díky své specializaci a podpoře, kterou partnerům poskytují výrobci), spočívá i na odběrateli služby, ovšem ten ji již dostává ve značně zjednodušené podobě, na kterou nepotřebuje mít IT kompetence.
Potřebuje však spolehlivého partnera. Software jako služba koncové uživatele totiž mnoha licenčních otázek zbaví, nové však před ně postaví – přinejmenším ve fázi rozhodování o uplatnění SaaS v portfoliu IT řešení. Co všechno je potřeba vzít v úvahu, dopodrobna rozebíráme v článku Kudy a jak s licencí do oblak. Hybridní řešení klade zvýšené nároky na poskytovatele služby, kteří by měli být svými klienty jednoznačně vnímáni jako důvěryhodný partner, jemuž lze bez obav svěřit své IT starosti. Taková důvěra však s sebou samočinně nese i velikou zodpovědnost. A ta se bez přesného a poctivého studia a správného výkladu licenčních podmínek neobejde. Profesionalita poskytovatelů se měří i touto znalostí.
Společnost DAQUAS v České republice pečuje o téměř 250 (číslo roste každý týden) partnerů, kteří nabízejí své profesionální služby jako hosting, outsourcing, správu IT. I když za využití svých licencí nese zodpovědnost ten, kdo si je pořídil, jistě není žádoucí, aby angažmá poskytovatelů služeb s sebou jako vedlejší efekt přineslo porušení licenčního ujednání. Proto pořádáme pravidelná setkání, na nichž své unikátní znalosti licenční politiky s profesionálními poskytovateli IT služeb sdílíme – a sloužíme jim jako konzultační bod v případech, kdy hledají optimální řešení pro své klienty. Přispíváme tak k jejich úspěchu, na nějž jsme také trochu pyšní.
