CSP: Konečně ta správná cesta k pořízení Microsoft Online Services

Spolehlivá infrastruktura je kategorická nutnost všude tam, kde na IT závisí fungování podniku. Tedy prakticky všude. Vlastní zdroje však nejsou nekonečné a prostředky na jejich obměnu, údržbu a rozšiřování se nehledají snadno. Investice neodpovídají elasticky proměnlivým požadavkům byznysu… Řešení je v kombinaci interních a externích zdrojů tak, abychom byli schopni v každém okamžiku zajistit uživatelům a celé organizaci spolehlivou podporu. Nezapomeňme však, že licenční podmínky takovou kombinaci nemusí vždy dovolit. Tento miniseriál vám udělá jasno v tom, kdo a za jakých podmínek může provozovat produkty Microsoft v tzv. hybridních řešeních, v kombinaci vlastních a hostovaných datacenter.

Darina VodrážkováDarina Vodrážková
LicenceLicence
21.10.2014 11:30:0021.10.2014 11:30:00

Darina Vodrážková

licenční expert a konzultant

Licence Microsoft v hybridním prostředí

Kdo a za jakých podmínek může provozovat produkty Microsoft v tzv. hybridních řešeních, v kombinaci vlastních a hostovaných datacenter.
  1. Víceživelník I (…aneb jak na licence v hybridním prostředí)
  2. Víceživelník II (…aneb jak na licence v hybridním prostředí)
DAQUAS
+420 222 512 201
+420 603 442 434
daquas@daquas.cz
Anny Letenské 7, Praha 2

Víceživelník I (…aneb jak na licence v hybridním prostředí)

Spolehlivá infrastruktura je kategorická nutnost všude tam, kde na IT závisí fungování podniku. Tedy prakticky všude. Vlastní zdroje však nejsou nekonečné a prostředky na jejich obměnu, údržbu a rozšiřování se nehledají snadno. Investice neodpovídají elasticky proměnlivým požadavkům byznysu… Řešení je v kombinaci interních a externích zdrojů tak, abychom byli schopni v každém okamžiku zajistit uživatelům a celé organizaci spolehlivou podporu. Nezapomeňme však, že licenční podmínky takovou kombinaci nemusí vždy dovolit.

Tento miniseriál vám udělá jasno v tom, kdo a za jakých podmínek může provozovat produkty Microsoft v tzv. hybridních řešeních, v kombinaci vlastních a hostovaných datacenter.

Začněme od základů – od licenčního ujednání. Mezi těmi několika málo zákazy, které licenční ujednání obsahuje, najdete i tato ustanovení:

  • Omezení užití. Zákazník nesmí:
    – … pronajímat, poskytovat na leasing, půjčovat či zpřístupňovat třetím stranám či jménem třetích stran jakýkoli Produkt nebo Opravu, s výjimkou případů, kdy k tomu společnost Microsoft udělila souhlas v samostatné písemné smlouvě.
  • Zákaz komerčního hostování (hosting).
    – Nesmíte hostovat produkty pro komerční hostitelské služby.

Z druhé strany, co je povoleno? Zákazník smí software se svou licencí provozovat jednak na zařízeních a serverech, které mu patří, nebo také na zařízeních a serverech třetích stran, pokud jsou fyzicky zcela dedikovány zákazníkovi: Povolené kopie softwaru smíte nainstalovat a používat na serverech a ostatních zařízeních, na kterých je prováděna každodenní správa a kontrola třetích stran, za předpokladu, že všechny servery a ostatní zařízení jsou a zůstanou zcela vyhrazeny pro vaše použití. Nesete odpovědnost za veškeré závazky v rámci své multilicenční smlouvy bez ohledu na fyzické umístění hardwaru, na kterém je software používán.

S nároky na odbornost a specializaci a zároveň se snahou o snižování a rozkládání nákladů však postupně přibývá reálných scénářů, v nichž držitelem licence, majitelem hardwaru, provozovatelem a uživatelem softwaru jsou různé strany. Základní licenční pravidla, jak vidno výše, by rozmachu takových hybridních řešení příliš nepřála, pravda. Takže z nich Microsoft nabídl několik výjimek. Týkají se všech těchto specifických situací, v nichž se můžete nacházet:

  • Vztah afilací
  • Přístup k systémům pro potřebu jejich provozovatele
  • Self Hosted
  • Rental Rights
  • Lease Agreement For Microsoft Products Installed On Leased Computers
  • Service Provider License Agreement
  • Cloud privátní
  • Cloud veřejný – poskytovaný společností Microsoft
  • Cloud veřejný – jiného poskytovatele služeb
  • Využití licencí služby Office 365 on premise

Postupně scénáře přiblížíme a upozorníme na jejich licenční konsekvence, možná řešení a jejich náležitosti.

Vztah afilací

Základní pravidlo zakazuje, aby „váš software“ používala třetí strana. Microsoft však v multilicenčních smlouvách definuje Zákazníka jako entitu, která softwarové licence pořídila, plus její afilace. Dle definice afilace jde o vztah, kdy jedna strana druhou vlastní a řídí, případně je jí vlastněna a řízena, nebo kdy jsou dvě strany vlastněny a řízeny společnou stranou třetí. Vždy musí jít o „kontrolní balík“, tj. nad 50 % firmy je ovládáno druhou stranou. Typické jsou tedy vztahy mateřských a dceřiných společností, přičemž je lhostejno, zda licence pořizuje společnost nadřazená nebo podřízená, nebo také vztahy „sesterské“ – v holdingovém a podobném uspořádání. Pozor, ustanovení o většinovém podílu je posuzováno velmi striktně. Podniky s poměrem 50/50 se za afilace, krom specifických případů s výslovně udělenými výjimkami, nepovažují.

V případě, že zúčastněné subjekty prokazatelně vyhovují podmínkám afilačního uspořádání, pohlíží se na ně jako na jediného Zákazníka – a ony tak mohou sdílet softwarové licence. Například přistupovat ke stejnému poštovnímu systému, poskytnout a přiřadit si Microsoft Office podle svých aktuálních potřeb (i když hardware, PC patří jiné firmě než licence), instalovat software koupený jednou z nich na hardware vlastněný druhou a využívaný třeba třetí.

Pokud dojde ke slučování nebo rozdělování firem, a tedy ke změně afilačního vztahu, je to potřeba speciálně ošetřit, prokázat, dohodnout a zdokumentovat převody licencí – obvykle i s povinností oznámit, či dokonce nechat schválit takový převod společností Microsoft.

Přístup k systémům pro potřebu jejich provozovatele

Tento specifický scénář dovoluje, aby řešení, které patří jednomu subjektu (jenž má pořízeny licence), používal druhý subjekt, ovšem nikdy ne ve svůj vlastní prospěch, ke svému užitku, ale pouze pro potřeby provozovatele řešení, majitele licencí. Pro vaši představu: jde především o scénáře s takzvanými Externími uživateli (External Users), které se obvykle řeší cestou External Connectoru, nebo i pořízením jednotlivých přístupových licencí a nebo – u nejnovějších verzí aplikačních serverů – často výjimkou v užití, povolením přístupu externích uživatelů bez CAL (Client Access License) již na základě serverové licence.

Nejčastějším scénářem s externími uživateli je přístup zákazníků prostřednictvím multiplexingu až do informačního systému dodavatele – například při automatizovaném zpracování objednávek. Zde je potřeba především ošetřit přístupy do Windows Serveru (External Connector) a SQL Serveru (licence na jádro). Dalším příkladem může být externí dodavatel speciální služby (například call centrum), který zadává zjištěné informace do vašeho systému.

Nejtypičtějším kritériem při rozhodování o tom, zda jde o povolené užití, nebo si protiřečí se zákazem „poskytnout software třetí straně“, je určení toho, komu patří data uložená v takovém systému a kdo benefituje z jeho použití. Obojí privilegium je vyhrazeno pouze majiteli licence.

Pozor: v případě afilačního vztahu nelze uplatnit pro přístup k systémům External Connector nebo povolení užití pro externí uživatele, protože ti jsou velmi přesně definováni – a pracovníci afilace to v žádném případě být nemohou! Tato problematika značně komplikuje například řešení ve státní správě, protože na jedné straně je výhodou, že jednotlivé instituce jsou v afilačním vztahu, takže mohou snadno využívat společná řešení, na druhé straně však mají potíže s pokrytím nepočitatelných přístupů – typicky i Windows Serveru.

Self Hosted

Toto právo se získává jako výhoda předplatného Software Assurance. V mírném zjednodušení (přesné informace najdete v Užívacích právech k produktům Microsoft alias PUR) říká, že pokud vyvinete svou vlastní aplikaci, která dodává produktům Microsoft významnou přidanou hodnotu, můžete ji včetně všech potřebných produktů (Windows Server, SQL Server, SharePoint Server apod.) poskytnout i zcela cizím uživatelům, třetím stranám, ne-afilacím jako hostované řešení – za předpokladu, že všechny licence (i přístupové), které k tomu budou nutné, jsou po celou dobu pokryty aktivním předplatným Software Assurance. Toto pravidlo mohou nejčastěji uplatňovat velké korporátní týmy s vlastním vývojem, které vytvoří aplikaci použitelnou univerzálněji, než jen ve svém prostředí – a chtějí si částečně vrátit náklady na její vývoj, nasazení a provoz tím, že ji poskytnou za úplatu jiným zákazníkům.

Profesionální IT firmy, které splňují podmínky členství v programu Microsoft Partner Network pro poskytnutí vlastních aplikací tímto způsobem, většinou využívají flexibilnějšího řešení, které jim poskytuje Services Provider License Agreement (SPLA) – což je příklad smlouvy, na niž také odkazuje ustanovení „…s výjimkou případů, kdy k tomu společnost Microsoft udělila souhlas v samostatné písemné smlouvě“.

Rental Rights

Týkají se pouze Windows a Office a nejčastějším případem užití jsou internetové kavárny, veřejné informační kiosky, počítače v hotelových lobby, v pronajímaných kancelářích… Podstatou je, že nainstalované vybavení desktopového zařízení používají rozličné osoby, které nemají k majiteli stroje a licence žádný afilační vztah, typicky jsou to spíše jeho zákazníci. Protože takové užití je opět základním licenčním ujednáním zakázáno, je potřeba si pro tento účel „koupit výjimku“. Dělá se to prostřednictvím multilicenční smlouvy, pořízením položky Rental Rights for Windows, případně Rental Rights for Office. Přiřazení této licence odvolává zákaz poskytnout produkt třetí straně, na druhé straně však s sebou nese některá nová omezení (typicky produkty ztrácejí výhody multilicenční smlouvy a jsou v nasazení limitovány podobně, jako produkty koupené v krabici).

Všechno, co je potřeba vědět o Rental Rights, lze vyčíst v Užívacích právech k produktům Microsoft (PUR) – a rozhodně to doporučujeme číst velice pečlivě, protože některá práva jsou uplatněním Rental Rights dotčena dost podstatně. Licence Rental Rights se vážou k zařízení a jsou „version specific“, což znamená, že při přechodu na další verzi produktu (například když je licence pořízena se Software Assurance) bude potřeba poplatek za Rental Rights obnovit.

Rental Rights nejsou potřeba, pokud provozujete například svou školicí místnost, protože počítače, které tam jsou, nejsou určeny pro vlastní užití návštěvníků (na rozdíl od kaváren a hotelů), oni si tam nemohou zpracovávat svou agendu, vlastní data… – jsou pouze účastníky vašeho školení s daným programem. Jakmile ale začnete takovou místnost pro školení pronajímat jiným subjektům, budou Rental Rights na místě.

Někdy se Rental Rights uplatní také při pronájmu desktopových zařízení, ovšem pro typické scénáře s leasingem desktopu se základní softwarovou výbavou slouží

Lease Agreement For Microsoft Products Installed On Leased Computers

To je speciální smlouva, kterou musí dodržovat společnosti, jež nabízejí leasing stroje vybaveného základními produkty (Windows OS a Office) na dobu nejméně tři roky, po níž zařízení přechází do vlastnictví nájemce, tj. finanční leasing. Za toto poskytnutí softwaru se neodvádějí žádné speciální poplatky kromě pořízené licence a smlouva se poněkud netradičně uzavírá pouhou mentální akceptací jejích podmínek. Je určena specializovaným leasingovým společnostem či poskytovatelům služeb v IT a je k nalezení pod uvedeným názvem na webu společnosti Microsoft. V současné době je k dispozici již třetí upravené znění smlouvy.

Příště…

se dostaneme k hardwaru, který již není na dosah ruky, ale v datacentrech – nejčastěji v datacentrech třetích stran. Jak vidíte, škála nabízených řešení je pestrá, každé má svou cenu, své výhody, svá pravidla – a ta je potřeba znát, dodržet a navíc: umět to prokázat. Sejdeme se u pokračování?